Historie
Začátky využívání nového druhu energie, kterou byla začátkem 20. století elektřina, vyústily v založení tehdejšího Elektrotechnického svazu československého (ESČ). Jeho ustavující sjezd se uskutečnil v roce 1919 v Praze a do jeho čela byl zvolen prof. Ing. Vladimír List. Činnost svazu se v následujících letech rozvinula do oblasti vydávání technické literatury, tvorby technických normativních předpisů a ověřování shody vlastností výrobků s jejich požadavky.
Zřízení elektrotechnické zkušebny, vybudování elektrotechnického zkušebnictví a značkování výrobků vyplynulo z potřeb československého elektrotechnického průmyslu, který chtěl zajistit jakost a bezpečnost výrobků používaných širokou veřejností. Založení zkušebny se datuje do června 1926, kdy bylo na České vysoké škole technické v Brně vyzkoušeno větší množství tavných pojistkových vložek podle předpisů ESČ. V roce 1928 svaz koupil v Praze dům, kde byla vybudována laboratoř na zkoušení vodičů a instalačního materiálu. V tomto roce byla také s výrobci dohodnuta stálá kontrola instalačních trubek a pojistek s cílem pomoci zajistit jejich bezpečnost. Výrobkům, které vyhověly typovým zkouškám dle předpisů ESČ, bylo uděleno právo používat značku ESČ. Seznamy vyzkoušených výrobků včetně popisu prováděných zkoušek byly následně publikovány v Elektrotechnickém obzoru, předchůdci dnešního časopisu ELEKTRO.
30. léta
V dalších letech se činnost zkušebny ESČ rozvíjela. Sortiment zkoušených a značkovaných výrobků byl stále širší. V roce 1930 přešly pod stálou kontrolu ESČ ledničky, vysavače, elektroměrné přístroje, trojfázové venkovní zásuvky a další výrobky. Zkušebna ESČ se neomezovala na zkoušky typové a kontrolní, ale prováděla celou řadu zkoušek srovnávacích a výzkumných, jimiž podstatně přispívala k vyjasnění některých sporných otázek při tvoření norem a podílela se na vyvíjení nových zkušebních metod nejrůznějších výrobků.
V roce 1934 ministerstvo veřejných prací udělilo zkušebně ESČ úřední autorizaci, na jejímž základě požadovalo, aby se pro instalace v budovách stavěných nebo podporovaných státem používal jen materiál vyhovující předpisům ESČ. Značka ESČ se stala respektovaným průkazem pro bezpečné výrobky a můžeme s potěšením konstatovat, že stejný význam jí náleží dodnes.
Nárůst činnosti zkušebny ESČ v poválečném období byl vyvolán zejména vyhláškou ministra průmyslu z října 1945 o povinné kontrole a zkoušení elektrotechnických výrobků. Pro zkušebnu vyvstala potřeba rozšířit zkušební zařízení a zajistit novou organizaci práce. Pro její nové sídlo byly v červnu 1947 zakoupeny budovy bývalého Pomologického ústavu v Praze-Troji, v nichž té době sídlil závod leteckých přístrojů. V této lokalitě laboratoře sídlí dodnes.
Po převratu v roce 1948 byl Elektrotechnický svaz československý zrušen. Zkušebna ESČ byla znárodněna a v roce 1952 přejmenována na Elektrotechnický zkušební ústav – EZÚ.
EZÚ byl zakládajícím členem Evropského certifikačního systému CEE
60. léta a zapojení do mezinárodní spolupráce
Začátek 60. let minulého století přinesl EZÚ příležitost systematicky se zapojit do mezinárodní spolupráce. V roce 1961 se ústav zapojil do systému homologací světelného příslušenství motorových vozidel dle předpisů Evropské hospodářské komise OSN. V rámci tohoto systému EZÚ vydává homologace s právem používat na homologovaných výrobcích značku E8. V roce 2004 byl tento systém doplněn o jeho evropskou větev, v jejímž rámci jsou výrobky posuzovány dle příslušných technických předpisů ES a Ministerstvo dopravy ČR jim uděluje homologační značku E8.
V roce 1961 se ústav rovněž zapojil do evropského systému CEE pro provádění zkoušek elektrické bezpečnosti, který byl následně transformován ve stávající a velmi úspěšný systém IECEE – CB, v jehož rámci jsou prováděny zkoušky podle norem Mezinárodní elektrotechnické komise IEC.
V druhé polovině 20. století prakticky všechny průmyslově vyspělé země využívaly povinné národní systémy schvalování výrobků před jejich uvedením na svůj trh. Mezinárodní certifikáty sloužily jako nástroj pro zamezení duplicitního zkoušení výrobků a usnadnění jejich vstupu na národní trhy.
To byl i případ Československa, kde byl v roce 1968 systém státního zkušebnictví ustanoven zákonem č. 30/68 Sb., o státním zkušebnictví. Zákon byl na svou dobu velmi pokrokový, jednak proto, že celou oblast pokrýval komplexně, a také tím, že zavedl hodnocení výrobků, které na státem kontrolovaném trhu představovalo pro výrobce nástroj pro srovnání vlastních produktů se zahraniční konkurencí – a tím i určitou motivaci ke zlepšování.
70 – 80. léta a nová budova EZÚ
Začátkem 70. let ústav začal využívat nově postavenou budovu, v níž sídlí dodnes. V tomto období rozvinul své činnosti i v oblasti metrologie, výzkumu a technického rozvoje a hrál významnou roli v oblasti technické normalizace.
V druhé polovině 80. let ústav rozšířil svoje mezinárodní aktivity zapojením do systému IECQ pro zajišťování kvality elektronických součástek. Po převratu v roce 1989 výrobní základna součástek u nás prakticky zanikla, nicméně metodické postupy IECQ byly velmi dobře použitelné pro certifikaci systémů jakosti dle norem řady ISO 9000, čehož ústav beze zbytku využil. EZÚ jakožto součást certifikačního orgánu CQS poskytuje svým zákazníkům certifikáty mezinárodní certifikační sítě IQNet do níž je CQS zapojen.
Porevoluční období
Začátkem 90. let byl EZÚ ministerstvem financí pověřen osvědčováním výherních hracích přístrojů dle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.
V tomtéž období EZÚ začal rozvíjet oblast zkoušek elektromagnetické kompatibility, která je dnes nedílnou součástí posuzování shody elektrotechnických výrobků.
Významným mezníkem pro průmysl i technickou veřejnost byl rok 1992, kdy vláda v souladu se záměrem vstupu do EU rozhodla o orientaci československé technické normalizace na přejímání evropských norem EN do systému československých technických norem ČSN. Nutno připomenout, že s ohledem na tehdy platný zákon č. 30/68 Sb. byly normy právně závaznými dokumenty. Značka ESČ byla používána jako státní schvalovací značka, EZÚ ji nicméně v roce 1992 získal do svého vlastnictví a zaregistroval ji jako ochrannou známku.
Značka ESČ registrována jako značka shody s normou
Vstup do mezinárodních systémů
V roce 1996 EZÚ vstoupil do evropského systému CENELEC Certification Agreement – CCA, v jehož rámci jsou vydávány certifikáty CCA a prováděny zkoušky dle norem EN spadajících pod směrnici pro nízké napětí. Značku ESČ v rámci CCA prosadil jako národní značku shody výrobků s normami pro elektrickou bezpečnost. Následně se EZÚ zapojil do systémů ENEC (bezpečnost svítidel a dalších výrobků) a HAR (bezpečnost a kvalitu kabelů a šňůr). Tyto systémy jsou dnes významnějšími certifikačními službami než systém CCA.
EZÚ získal od ÚNMZ autorizaci k posuzování shody dle zákona č. 22/1997 Sb.
EZÚ zakládajícím členem Evropské asociace pro certifikaci elektrotechnických výrobků – EEPCA
EZÚ vstoupil do systému ENEC
Modernizace
V období po změně společenského zřízení EZÚ musel začít odstraňovat dluhy ve své technické infrastruktuře vzniklé v předchozích obdobích, což vedlo k rekonstrukci hlavní budovy ústavu, k celkové modernizaci a k dalšímu rozvoji zkušebního a měřicího zařízení. V druhé polovině 90. let EZÚ úspěšně odolal restitučním nárokům z různých stran, mezi něž patří i stávající Elektrotechnický svaz český – ESČ. Dále také obhájil, že všechna aktiva EZÚ jsou majetkem státu. Nejvyšší soud v Brně v roce 2000 potvrdil, že ESČ není právním nástupcem bývalého Elektrotechnického svazu československého a tím definitivně odmítl veškeré nároky ESČ vůči EZÚ jak na nemovitý majetek, tak i na značku ESČ.
EZÚ po vstupu do EU
Zásadní zlom v oblasti státního zkušebnictví způsobil zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, který zrušil systém schvalování výrobků dle zákona č. 30/68 Sb. a právní závaznost technických norem, které se staly dobrovolnými. Zákon zavedl postupy posuzování shody v souladu s právem EU. Směrnice EU byla začleněna do právního řádu ČR ve formě nařízení vlády. Ke každému nařízení vlády byly vyhlášeny harmonizované normy, jejichž použití zajišťuje pro výrobce presumpci shody vlastností výrobků se základními požadavky nařízení vlády.
EZÚ byl v následujícím období Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví oznámen Komisi Evropského společenství do Bruselu jako notifikovaná osoba č. 1014 pro směrnici pro zařízení nízkého napětí (oblast bezpečnosti výrobků) a pro směrnice pro elektromagnetickou kompatibilitu, zdravotnické prostředky, strojní zařízení, stavební výrobky a hluk a další. Tímto krokem EZÚ završil svoje zapojení do evropských struktur posuzování shody jak v oblasti regulované závaznými předpisy, tak i v oblasti dobrovolné.
EZÚ zavedl měření nebezpečných látek dle směrnice RoHS
EZÚ je státním podnikem dle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a jeho zakladatelem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Od roku 1991 až donedávna se uvažovalo o privatizaci EZÚ a dalších státem vlastněných zkušeben. Provedené analýzy i odezvy z české podnikatelské obce ukazují, že státní podnik je pro organizaci pracující v oblasti posuzování shody právní formou, která zajišťuje jak její nestrannost, tak i prostředky pro vlastní rozvoj. Proto by privatizace ani transformace v jinou právní formu nebyla pro ně přínosem. Věřme, že tento závěr dozná všeobecného respektu, což by mohlo EZÚ zajistit podmínky pro další rozvoj v budoucnu.